10/11/2026

Projekt Casanova má Cenu Josefa Balvína

Inscenace Projekt Casanova: jak voní ramlice domácího souboru Geisslesr Hofcomoedianten získala prestižní Cenu Josefa Balvína.

GRATULUJEME GEISSLERŮM!

Už druhou sezonu vybírá porota sestavená a organizovaná platformou Podhoubí a Pražského festivalu německého jazyka laureáty navržené na udělení Ceny Josefa Balvína.

Festival se rozhodl udělit Cenu Josefa Balvína inscenaci Projekt Casanova: Jak voní ramlice, české adaptaci hry Petera Wekwertha Der Duft der Häsin v podání souboru Geisslers Hofcomoedianten.

Porota oceňuje inscenaci Projekt Casanova: Jak voní ramlice, českou adaptaci hry Petera Wekwertha Der Duft der Häsin (2025) v podání souboru Geisslers Hofcomoedianten, za divadelně nápadité ztvárnění mýtu o Casanovovi v podobě živého, ironického a překvapivě křehkého jevištního portrétu. Inscenace v režii Petra Haška čerpá z charakteristické neobarokní poetiky souboru a kombinuje groteskní stylizaci, fyzickou akci, hudebnost a přesné načasování gagů.

Inscenace překračuje v samotné předloze poněkud omezený anekdotický rámec Casanovových posledních dnů a otevírá mnohovrstevnatou reflexi stárnutí, touhy, tělesného úpadku, napětí mezi společenskými vrstvami a nutnosti zachovat si vitalitu i na pokraji vyčerpání. Její scénický jazyk je záměrně fragmentární a hravý: inscenace opakovaně pracuje proti pouhé ilustraci textu a umožňuje, aby humor, erotické napětí, melancholie a filozofická reflexe koexistovaly v jemně vyváženém rytmu.

Porota zvláště oceňuje ansámblový výkon Vojtěcha Franců, Lucie Valenové, Jiřího Brnuly a Bartoloměje Veselého. Zejména výkon Vojtěcha Franců v roli Casanovy na pokraji pohybového divadla a akrobacie je rozehraný s obrovskou dávkou pohybové a výrazové hravosti, která v pozitivním smyslu zcela ruší realistickou poetiku textu. Zcela nerealisticky a spíše symbolicky působí také scénografie v podobě červeného kulečníkového stolu, na němž a kolem nějž se vše odehrává. Spolu s cross-genderovým obsazením navozuje a umocňuje scénografie rovinu hravosti a hry jako principu, který povyšuje dramatické dění, jež by jinak mohlo být plné klišé. Díky herecké souhře se Casanova posouvá z piedestalu legendy k lidštější, zranitelnější a smyslově vnímavější postavě, zatímco repliky Míly (Bartoloměj Veselý) a Pütze (Lucie Valenová) dodávají inscenaci sociální a emocionální hloubku.

Inscenaci Geisslers Hofcomedianten je třeba ocenit tím spíše, že soubor vytvořil originální dílo na základě naprosto konvenční, ba pokleslé textové předlohy: text Petera Wekwertha využívá všechna myslitelná klišé, aby zobrazila okamžik z posledního životního období zestárlého milovníka Casanovy. Je pozoruhodné, že z natolik zastaralého dramatického útvaru dokázal soubor vykouzlit vrcholně stylizovanou, zábavnou a až ekvilibristickou inscenaci, která z nedostatků textu vytvořila svou přednost. Představila tak diváctvu současné německy psané drama s fantazií, stylovou jistotou a silným pocitem bezprostřednosti.

Archiv aktualit